Na začátku června
2014 jsem do své emailové schránky obdržela zprávu s obrázkovou přílohou,
na které byla rodina Homolkova a výzva, že mám být v 04‘04‘‘ na Bobří
řece. Jednalo se o nultou šifru Kolobojovky, cyklistického závodu družstev
s velmi specifickými pravidly. Z nulté šifry jsme měli vyluštit start
závodu a v pátek večer na ono místo přijet. Zpočátku si nejsme ani jisti, zda máme jet do
polských Krkonoš (kam parádně sedí Homolkovi a teče tam řeka Bóbr), na Moravu
či na Sázavu, ale nakonec volíme třetí možnost, která se ukazuje jako správná.
V týmu jsme celkem čtyři. Já, Michal, David a Brokolice.
Ráno před startem
si rekapitulujeme pravidla, která znějí následovně:
1)
Umístění jednotlivých stanovišť,
kterými musíme projet, se dozvíme po vyluštění šifry na předcházejícím
stanovišti.
2)
Existují tři druhy nápověd:
potvrzení umístění další šifry ano/ne za deset minut, indicie k vyluštění za 30 minut a
prozrazení umístění další šifry za 60 minut
3)
Za každou rundu nápojů se odečítá
10 minut
4)
Naším cílem je skončit druzí,
protože vítěz organizuje další ročník
Je půl desáté
dopoledne a závod začíná. První šifra – lahev vína a mapa ČR s vyznačeným
bodem nás naviguje do nedalekých Pavlovic. Zde se chvíli zasekáváme, než s 30minutovou nápovědou pochopíme, že máme jet do
nedalekého sklářského závodu (věděli jste, že ve sklárnách se smí pít 7°
pivo?) a zde jedním mrknutím oka luštíme
další šifru - rozhlednu Bohdanka (co jiného by také mohla být Jiřina Bohdalová
se zlatým N na čele, že?). Zde si dáváme rundu piv, a zatímco ostatní se
zasekávají a nevědí kudy kam, my bleskurychle nacházíme řešení skryté morseovky
a pokračujeme dále. Na dalším stanovišti nás čeká křížovka, která nám sice
chvíli trvá (Operační systém na 7 totiž není jen Android, ale i ?????a, ale
pořád jsme suverénně v čele závodu. S tím je potřeba něco udělat a
navíc máme hlad, takže začínáme pátrat po něčem k snědku.
Na tři šlápnutí
se ocitáme ve vesnici Dobrovítov na venkovské slavnosti, kde starosta točí pivo
a místostarosta odkrajuje porci prasete za dvacku. Takže se tu rozhodneme
chvíli pobýt. Každý si dáme jedno porci prasete a jedno pivo a za chvíli si
objednáváme druhou porci prasete a druhé pivo. Začíná hrát big-band místní
ZUŠky a hudební vystoupení je prokládáno
vystoupením Baletní školy Čáslav. Nejprve vystupují mladé baletky ve věku cca
4let, které postupně střídají starší ročníky. Dáváme si další prase a další
pivo. Big band hraje skladby ABBY a Michala Davida a zatímco já
s Brokolicí tančíme sestavy z estrádních pořadů 90. let, kluci si
dávají další pivo.
Na první pohled
se zdá, že je závod ztracen, ale když se nám po dlouhém přemlouvání a
vystoupení dorostenek podaří muže donutit nasednout na kolo a dojedeme na místo
další šifry, překvapeni se opět ocitáme v davu závodníků. David v opilosti
zaleze do šachty a s údivem tu nalezne šifru. „Nenápadně“ mizíme a
začínáme luštit. Moc nám to nejde, ale časem dospějeme k názoru, že
jediným možným řešením je geometrický střed Republiky u Čimic. Nejsme si ale
nijak zvlášť jisti, takže voláme o nápovědu ANO/NE penalizovanou deseti
minutami. David volá a my ostatní posloucháme nesmyslný hovor. Zdá se, že
operátor na druhé straně už má taky něco nakoupeno a je zmatený. Po chvíli se
David naštve a říká: „Nevím není odpověď! Ptám se tě za deset minut. Máme jet z Chlumu do Čihošti?
Ano nebo ne?“ z druhé strany se ozve: „Nevím není odpověď, takže říkám
ano“. Tedy vyrážíme do Čihošti.
Zjišťujeme, že
jsme ze šifry číslo 7 dojeli na šifru č. 9, takže voláme operátorovi. Ten je
pochopitelně zmatený, tentokrát však tvrdí že s námi toho dne vůbec
nemluvil. Celé to nedává smysl. Rychlým pohledem do historie hovorů David
zjišťuje, že před chvíli opravdu nemluvil s operátorem, ale že místo
Kolobojovka vytočil Kleteczka Gunter, vtipný to kolega z práce. Prý si
myslel, že mu voláme z televizní soutěže a nechtěl ztratit tvář, i když
vůbec nechápal, o co jde. Bezva. Vracíme se na kontrolu č. 8 (jejíž umístění
nám nechtěně poradil zmatený skutečný operátor). Z osmičky mažeme na
desítku, kterou jsme před tím vyluštili na devítce. Jedeme po úzké pěšince
podél Sázavy, kde je občas kvůli kořenům potřeba sesednout z kola. Všichni
sesedáme až na Davida, který se sice kořen rozhodne přejet, leč padá celý do
Sázavy i s kolem. Jediná nepotopená věc je helma, takže nemá nic suchého na
sebe, nefunguje mu telefon a rozmočil nám mapu. Taky už je skoro večer a docela
zima. David nervózně popochází po louce (kde se začínají hromadit ostatní týmy
a pochopitelně se nám děsně smějí) a třese se zimou, zatímco my ostatní se
skláníme nad papírem a snažíme se vyluštit šifru. Smysluplné útržky vět
v nesmyslném pořadí jsou odděleny různými zvířecími zvuky (Píp) a zvířaty v závorkách (Osel). Chvíli na
to nevěřícně koukáme, ale pak nacházíme systém a valíme na poslední kontrolu a
do cíle.
Přijíždíme o půl
jedenácté večer a s úlevou zjišťujeme, že jsme druzí a za prvním týmem jsme
zaostali o půl hodiny, takže děkujeme vesnické slavnosti a Baletní škole
Čáslav, že nás na tři hodinky zdržela a my se tak můžeme těšit na další ročník
v roli závodníků. Ten už se nám ale
tak nevyved, žádnou vesnickou zábavu jsme nepotkali, a jak již tušíte z toho,
že čtete tento dopis, vyhráli jsme…
Žádné komentáře:
Okomentovat